Bonding 2. část

Budu maminka – Bonding 2. Část

Co je a co není bonding? V minulém článku bylo popsáno, jak by bonding v ideálním případě mohl vypadat. Běžná praxe označována jako bonding je spíše „bonding“. Pokud žena v porodním plánu uvádí, že si přeje bonding, tak jí po porodu šoupnou miminko na břicho většinou dřív, než vydechne po poslední kontrakci a za chvíli už se ptají, jestli si ho mohou na chvilku vypůjčit na ošetření. Pokud žena odmítne, není výjimkou, že se dočká napomenutí ze strany personálu „Ale maminko, buďte rozumná, bude to jen chvilka, my musíme zvážit, změřit…(doplňte sami, co vás napadne)“.

Velká část žen unavených po porodu nemá sílu vzdorovat. Otec většinou může dítě doprovázet, a samozřejmě fotit. První „roztomiloučké“ fotky z  porodního sálu. Plačící dítě na váze, plačící dítě je měřeno, plačící dítě sestra balí do zavinovačky. Fotky jsou pak často ihned sdíleny na sociální sítě, rodiče jsou zahrnuti gratulacemi a nikoho nenapadne, že by to mohlo být špatně. Když je tato procedura dokončena, je dítě vráceno matce. Někdy. Někdy taky ne, záleží na rutinním postupu každé porodnice. Někdy tedy vráceno po 10 minutách, jindy po půlhodině. Miminko bývá zvážené, změřené, občas se ještě vyskytují porodnice, kde se dítě po porodu ihned okoupe, zavinuté v zavinovačce a odložené do postýlky vedle matky. Zní to jako vyprávění z minulého století, ale je to stále ještě velmi častá běžná praxe. Tak nějak se to praktikuje, aby „se vlk nažral a koza zůstala celá“. Tedy, aby měla matka dítě na těle (Měla? Měla, tak co, měla ten svůj bonding!) a zároveň nebyl narušen chod oddělení a běžná rutina. Tohle se ovšem bondingu ani vzdáleně nepodobá. Jsou ženy, kterým tento postup vyhovuje a které si bonding nepřejí vůbec, mají na to právo. Ovšem ženy, které o bonding stojí, by měly mít možnost ho prožít plnohodnotně a bez rušivých vlivů.

Pokud k bondingu nedojde, může to mít negativní vliv jak na matku, tak i na dítě. Ženy, které bonding nezažily, často vnímají větší poporodní únavu a hůř snášejí bolest a hojení porodních poranění. Novorozenci, kterým nebyl umožněn bonding a samopřisátí mívají větší problémy s kojením, matky pak s nástupem laktace. Pokud bylo dítě separováno ihned po porodu a matka neměla možnost jej ani vidět, může dojít k syndromu ukradeného porodu. Matky pak popisují, že k dítěti necítí žádnou bezmeznou lásku a podobně, popisují to jako stav, kdy jim donesli nějaké dítě a ony se teď o ně musí starat.

Bonding může proběhnout také po císařském řezu. Tento méně známý a rozšířený fakt je často velmi přehlížen. Možnosti jsou tedy po porodu dvě. Buď bonding s otcem nebo posunutí operačního pole a bonding s matkou. V případě matky se bonding provádí, pokud nemá celkovou anestezii. Dítě se většinou dává k obličeji matky. Pokud to podmínky dovolí, posune se operační pole níž a je možné dítě dát částečně na hrudník a je umožněno i přisátí miminka k prsu matky. Z hlediska pozitivního dopadu je bonding po císařském řezu stejně důležitý jako po porodu fyziologickém. Pokud to stav matky neumožňuje, je miminko položeno na nahou hruď otce, který má právo být přítomen. Je taktéž zákonný zástupce dítěte a má rozhodovací kompetence, pokud je matka indisponovaná.

Bonding je jedna z věcí, kterou stojí za to mít ve svém porodním plánu a také trvat na splnění. Jsou porodnice, které jsou vstřícnější než jiné. To, co je někde téměř standard může být jinde velký problém. Proto je na místě, aby se nastávající rodiče ještě před porodem vždy řádně informovali, co jejich vybraná porodnice umožňuje.

VýrobceJOŽÁNEK
Bonding 2. část
Vytvořeno04.01.2018
Tento internetový obchod ukládá soubory cookies, které pomáhají k jeho správnému fungování. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. Rozumím