Budu maminka – Partner u porodu

Budu maminka – Partner u porodu

Názory na přítomnost partnera u porodu se různí. Mnoho žen se před porodem rozhoduje, zda chtějí mít partnera u porodu. A mnoho mužů přemýšlí, zda tam být opravdu chtějí. Je nemálo těch, kteří tam být „musí“. Ale více je naštěstí těch mužů, kteří jsou tam dobrovolně, jsou připravení a mají informace.

Dříve býval porod výhradně ženskou záležitostí, ať už rodila venkovanka či šlechtična. Když žena začala rodit, přivolali porodní bábu a téměř vždy byla k ruce ještě nějaká jiná žena (matka, sestra, sousedka..) nebo dvorní dámy (v případě, že rodila šlechtična). Muži byli „za zavřenými dveřmi“. Obrazně i reálně. Otec byl přivolán téměř vždy až po porodu dítěte, až když už ostatní ženy pomohly rodičce, aby se umyla a oblékla. Další čas už rodina trávila společně. Tento trend separace se přenesl i do novodobé nemocniční péče, kde nabral nový rozměr. Muž ženu odvezl do nemocnice nebo zavolal sanitku. Žena byla v porodnici sama a otec čekal doma u telefonu nebo v hospodě mohutně „oslavoval“ blížící se porod potomka. Návštěvy byly zakázané a tak novopečený tatínek dítě viděl jen přes sklo zabalené v zavinovačce a se ženou si mohli akorát mávat z  okna. V dnešní době nám podobný scénář přijde téměř nemyslitelný. Otec dítěte má právo ženu doprovázet k porodu, klidně i k  císařskému řezu, být u všech vyšetření dítěte.

Otázka zda partner u porodu ano či ne má několik rovin. Chce mít žena svého muže jako podporu před porodem? Při porodu? Pokud ano, on si přeje totéž? Žena nechce, ale muž ano? Muž tam chce být a) z  vlastního přesvědčení, b) protože myslí, že to chce žena, c) protože u porodu byli i jeho kamarádi a nechce býka „bábovku“? Ideální varianta je souhra, např. žena si přeje partnera u porodu, on si přeje ji doprovázet. Společně jdou na prohlídku porodnice, předporodní kurz, muž se aktivně informuje jaký je průběh porodu, jak ženě může ulevit, kdy nedělat nic a získává další informace a zkušenosti, které pak může využít. Další častá varianta je ta, že žena si partnera u porodu přeje, ale on tam být nechce. V  tomto případě je třeba zjistit proč. Může v  tom hrát roli strach, že nebude umět ženě pomoci, bude se cítit bezmocný, když jeho žena bude trpět a podobně. S tímto se dá pracovat, partner může znovunabýt sebevědomí právě návštěvou kurzu a získáváním informací. Pokud muž ženu nechce doprovázet z  principu toho, že porod je ženská záležitost, pak je lepší muže nenutit a raději si jako doprovod zajistit třeba dulu, sestru, dobrou přítelkyni. Muž, který je u porodu „za trest“, je tam nakonec opravdu za trest- pro ženu a personál. Muž často pak jen kouká do mobilu, na televizi, kouká na hodiny, kdy už to bude a podobně, ženě není oporou. Žena pak dlouhodobě může cítit zklamání, že u porodu „selhal“ a může mu mít za zlé, že ji dostatečně nepodporoval. Ale jak by mohl. Když je tam proti svému přesvědčení. Méně častá je opačná varianta. Muž si přeje ženu doprovázet, ona odmítá. Je třeba vždy komunikovat, vysvětlit jeden druhému své přesvědčení, snažit se najít kompromis. A takovým kompromisem může být doprovod složený z partnera a duly.

Dula dodá ženě potřebnou podporu a jistotu, nastávající tatínek si pak může prožít porod se ženou a stejně tak následující bonding. Partner a dula by se měli vzájemně doplňovat, poskytovat ženě potřebnou podporu, nestát proti sobě, Muž se může obávat, zda mu dula „neukrade“ jeho roli, jestli tam nebude zbytečný a podobně. Tak to ale není a dula často může naopak podpořit a motivovat partnera v péči o ženu.

Mezi známými jsem se poptala po mužích, kteří svou ženu doprovázeli. Spektrum je různé: novopečený tatínek, tatínek více dětí (u všech byl u porodu), tatínek, který byl u domácího porodu, tatínek školního dítěte, který již s matkou dítěte nežije. Všichni se shodují, bez ohledu na časový odstup od porodu a nynější vztah se ženou, že to byl naprosto jedinečný den, budou si ho pamatovat navždy a děkují své ženě (či bývalé ženě), že je tímto učinila jedněmi z nejšťastnějších mužů na světě. Subjektivně vnímají zážitek z  doprovázení při porodu velmi silně. Popisují ho jako nejsilnější a nejemotivnější zážitek v životě, který byl psychicky ale i fyzicky náročný.

Závěrem lze říci, že partner by měl vědět, co od něj žena vlastně očekává. Měl by posilovat pocit bezpečí a jistoty, ne být stresovým faktorem. Dobře také funguje jako prostředník v komunikaci mezi personálem a samotnou rodičkou, ideálně hájí její přání ve chvíli, kdy ona ztrácí sílu. Partner může pomáhat i fyzicky, pokud o to žena stojí (masírovat, hladit, nahřívat sprchou atd.). Muž na sebe nemůže převzít bolest ženy, ale může pomoci ji lépe snášet.

Pokud jako žena stojíte o přítomnost partnera u porodu, řekněte mu to. Pokud o to nestojíte, také mu to řekněte. Pokud jako partner u porodu být nechcete, také sdělte to své ženě. Protože komunikace je základ a bez ní se to neobejde.

Nejnovější články

Nastávající rodička v termínu porodů často čelí otázkám „Tak co, už? Furt nic?“. Většinou je podobné nevhodné vyptávání pro ženu nepříjemné. Sama má plnou hlavu toho, kdy už konečně porodí a jak bude porod probíhat.
Těhotenská cukrovka neboli Gestační diabetes mellitus, dále jen GDM, je stav, kdy žena, před těhotenstvím nediabetička, získala vlivem těhotenských hormonů odolnost vůči inzulinu.
Preeklampsie, dříve nazývaná pozdní gestóza je stav, který dokáže velmi nepříjemně zkomplikovat těhotenství. Může se nečekaně vyvinout u ženy zcela zdravé, nejčastěji po 6. měsíci těhotenství.