O nosítkách

Co jsou to ergonomická nosítka?

A co vlastně znamená „ergonomická poloha“ při nošení dítěte a proč o ni vlastně usilovat?

Ergonomickým nazýváme nosítko tehdy, pokud v něm dítě zaujímá tzv. ergonomickou polohu. Tato se lehce pozná tak, že kolínka dítěte jsou pokrčená a jsou výš než zadeček, tím se dosáhne podsazení pánve a zakulacení zádíček. Zakulacená záda uvolní prostor mezi obratly, které tak netlačí jeden na druhý. Ergonomická nosítka musí umožnit takové zakulacení zad, přitom ale musí být takto zakulaceným zádům pevnou oporou.

U dětí je hlavička v poměru ke zbytku těla hodně veliká a těžká. Zakulacená záda a podsazený zadeček se opírají do látky nosítka po celé délce a rovnoměrně tak přenášejí do látky nosítka váhu hlavičky. Hlavička tak netlačí na páteř a horní polovina těla netlačí ani na bederní a pánevní oblast.

Poloha nožiček, které tvoří se zadečkem tvar písmene "M" také umožňuje ideální prokrvení okolí kyčelních kloubů a tedy výhodné podmínky pro dozrávání kyčelních jadérek. V mnoha případech nošení v šátku či ergonomickém nosítku již nahradilo tzv. široké balení doporučované ortopedy jako prevence či léčba pozitivního klinického nálezu při vyšetření kyčelních kloubů novorozenců a miminek. Široké balení je vložení více bavlněných plen mezi nožičky dítěte tak, aby zůstaly široce roztažené, přičemž tato poloha je velice podobná té, jakou dítě zaujímá právě v šátku nebo ergonomickém nosítku.

Správné polohy nožiček dítěte dosáhneme v nosítku, ve kterém látka dítěti sahá, a tím pádem ho podepírá, zhruba od kolínka ke kolínku, resp. od jedné podkolenní jamky ke druhé. Nosítko musí být navíc v oblasti zadečku alespoň trochu vytvarované tak, aby zadeček dítěte „zapadl“ do jamky, a okraje nosítka, která jsou právě zhruba v oblasti kolen tak způsobily, že kolínka budou výš než zadeček, a tím dojde k podsazení pánve. Dítěti je taková poloha i příjemná, protože váha nožiček nespočívá na okrajích nosítka a dítě netlačí do stehen. Látka by zároveň neměla být ale tak široká, aby sahala až za podkolenní jamky (na lýtka). Dítě by pak nemohlo zcela pokrčit nohy a volně jimi pohybovat, což by způsobovalo nevhodný tlak v bederní oblasti. Navíc by se nohy hůře prokrvovaly, dítěti by to pak po chvilce bylo i nepříjemné.

Ergonomickým nelze nazvat nosítko, které je vyztužené tak, aby drželo rovný tvar, jako je to např. u batohů (a bohužel stále i u mnoha zahraničních, celosvětově prodávaných typů nosítek) a mezi nožičkama má příliš úzký pruh látky. Taková nosítka jsou často označována jako „klokanky“, a tento pojem je bohužel netransparentně používán často i pro ergonomická nosítka, resp. hází všechna nosítka do jednoho pytle. Je to zastaralý pojem užívaný většinou těmi, kdo neměli možnost ještě do problematiky nosítek proniknout. „Poučenější“ tento typ nosítka označují jako „visítka“. Poloha dítěte v nich není vhodná, dítěti je po chvilce nošení takové nosítko i nepohodlné, protože v něm dítě v podstatě visí za rozkrok a váha celé horní poloviny těla se přenáší na oblast pánve. Bohužel se o nošení pořád celkem málo ví a skoro na každém výletě za nějakým turisticky atraktivním cílem taková nosítka potkáte. Je to škoda, rodiče mající taková nosítka to myslí dobře, ale neví, že to může být pro dítě lepší, zdravější a pro oba pohodlnější. Taková "visítka" jsou totiž k sehnání skoro v každém obchodě s kočárky, ale o rozdílu mezi nosítky už tam často nikdo neinformuje, často ani neví.

Stejně tak se nedoporučuje nosit dítě vpředu na těle čelem od rodiče. V první řadě není možné tak docílit správné polohy zádíček a nožiček, a také to není doporučováno kvůli přílišným podnětům, před kterými se malé dítě nemůže ukrýt položením hlavičky na rodiče, což může způsobovat jeho stres. Tento stres odpadá, pokud je dítěte nošeno čelem k rodiči, ať vepředu na jeho těle nebo na zádech.

Správným materiálem pro výrobu ergonomických nosítek je pevná látka- tkanina (úplet je příliš elastický a není tedy vhodný), nejlépe z přírodních materiálů, kvůli kontaktu s kůží. Většina výrobců tedy šije nosítka z bavlněné tkaniny, která je prodyšná, příjemná na omak a lehce se udržuje, obvykle je to bavlněné plátno. V tomto ohledu nad všemi tkaninami vítězí ty, které jsou pevné v podélném a pružné v příčném směru. Takové tkaniny se používají pro výrobu šátků na nošení dětí. Jsou nejměkčí a nejlépe se přizpůsobí tělu dítěte. Jozanek si pro tyto účely nechává tkát vlastní „šátkovinu“, ze které jsou naše nosítka šita. Tyto tkaniny jsou nicméně dražší než běžně dostupná plátna, takže i zvyšují cenu nosítek. Pokud se Vám líbí nějaké plátěné nosítko, jistě jím nic nezkazíte, pokud Vám i dítěti dobře „padne“.

Nosítko může být ergonomické, ale pokud je dítěti malé, ergonomické polohy v něm stejně dosáhnout nelze. Proto je důležité pro dítě vybrat nosítko vhodné velikosti. Na českém trhu je vhodných nosítek velké množství, a to v různých velikostech. Některé z nich jsou jednovelikostní, ty vydrží dítěti jen po určitý čas, ale i tento může být plně dostačující, pokud nosítko sháníte jen na vykrytí určitého období. Jiná nosítka jsou takzvaně rostoucí. Velikost rostoucích nosítek lze postupně přizpůsobovat velikosti dítěte.

V podstatě žádné nosítko není ideálně vhodné už od narození do třeba 3-4 let, kdy ještě třeba na delších výletech budete chtít nosit. Některá nosítka se k tomu blíží, ale vždy je to o kompromisech. Buď je nosítko vhodnější pro ty úplně maličké, nebo pro ty větší. Asi nejlepším řešením, co přišlo na svět, je v tomto ohledu nosítko s vázacími ramenními popruhy, s inspirací v tradičních japonských mei-tai nosítkách. Oproti tradičním mei-tai nosítkům mají ta moderní obvykle širší ramenní popruhy, což umožňuje jejich roztažení okolo maličkého dítěte a jeho dokonalou podporu ze stran, jako je tomu v šátku. U větších dětí, kterým již látka nosítka nesahá „od kolínka ke kolínku“ zase tyto vázací popruhy, ať úzké nebo široké, „doženou“ šíři látky mezi nožičkama a v pohodě v některých takových nosítkách můžete nosit do 2 let věku dítěte i déle. „Daní“ za takovou velkou míru přizpůsobení jsou právě ty vázací ramenní popruhy, které mohou nezkušené odrazovat. Ale nemusíte se bát, navázat dítě do takového nosítka zvládne každý, po chvilce cviku i tatínkové a babičky. :-) Moderní „mei-tai“ nosítka mají oproti těm tradičním většinou i tvarování pro zadeček, aby šlo lépe dosáhnout ergonomické polohy dítěte, někdy vyztužené části ramenních popruhů a většinou vyztužený bederní pás. Ten bývá vázací nebo častěji na přezku, jako u klasických nosítek. Takovým nosítkům se někdy také říká hybridní.

Nosítka vhodná pro novorozence mívají označení NEWBORN a jde u nich hlavně o to, aby v nich dítě mělo dokonalou podporu hlavičky a také oporu proti hroucení do stran. Nejlépe hodnocená jsou v tomto směru právě nosítka s vázacémi ramenními popruhy, protože dítě jimi obepnete a zpevníte jako v šátku.

Od chvíle, kdy dítě začne samo držet hlavičku, tedy plusminus v období okolo 4 měsíců věku dítěte,  se otevírá asi nejširší nabídka nosítek, vč. těch mainstreamových. Tato nosítka jsou obvykle vhodná min. do 1 roku věku dítěte, obvykle tak do 1,5 roku, i do 2 let. Záleží na značce, typu a na tom, jestli je nosítko rostoucí nebo ne. Faktem je, že v tomto věku jsou děti nošené nejčastěji. Menší děti bývají v praxi nošené méně (i když by to zrovna potřebovaly nejvíce), nebo jsou třeba nošené od narození v šátku, protože mají delší období spánku a častěji se kojí a maminka nemusí pořád vázat/rozvazovat. Potom začnou maminky hledat něco rychlejšího a sahají často po nosítku, ať už výhradně, nebo na střídačku se šátkem. Těm, co plánují nosit hlavně menší dítě, takové nosítko může postačit na občasné poponesení dítěte s „bolavýma nožičkama“ na výletech i třeba do 3 let, byť by se mnou ortodoxnější vyznavačky nošení dětí nesouhlasily. Čím má dítě delší nohy, tím víc jejich váha už tlačí na okraje nosítka a dětem takové nošení už není dlouho pohodlné. O to více ale chtějí chodit, takže svůj účel to také jistě plní. :-)

Pokud jste se rozhodli nosítko pořizovat až ve věku dítěte okolo 6-8 měsíců věku, nebo až třeba v 1 roce dítěte, a chcete i s větším dítětem absolvovat delší výlety, můžete zvolit rovnou batolecí nosítko obvykle označované jako TODDLER nebo potom i nosítko pro předškoláky „preschool“ (ta nejsou příliš rozšířená). Jsou toddler nosítka, která ale v pohodě vystačí do 3-4 let, a to hlavně pokud jsou rostoucí.

Kromě dostatečné podpory pod zadečkem a nožičkama bývají toddler nosítka celkově robustnější, dítě má tedy podporu za celými zády, může si do nosítka i schovat ručičky, pohodlně se v něm vyspat a podobně. Také tato nosítka mívají už širší nebo alespoň více polstrované ramenní popruhy a nosnější bederní pás, aby se váha těžšího dítěte lépe rozložila na nosiče, protože 15-20kg dítě už je při delším nošení znát.

Pokud chcete nosit své dítě úplně hned od narození a budete jej chtít nosit třeba na delších výletech třeba až do 34 let, pak je třeba počátat s tím, že nosítek budete potřebovat víc. Stejně tak, jako dítě od narození nevozíte ve stejném kočárku nebo stejné autosedačce.

Nejideálnější model je pořídit si NEWBORN nosítko, které Vám vydrží cca do 1 roku a až bude dítěti malé (nebo dítě v něm Vám už moc těžké), vyměňte jej za TODDLER nosítko. Dvěma nosítky tak pokryjete celé nosící období a nemusíte dělat žádné kompromisy. Nosítka jsou navíc celkem dobře „obchodovatelná komodita“, a to hlavně v lokálních nosících skupinkách a na sociálních sítích.

Autor: Jana Gebauerová Havelková, www.jozanek.cz

(Respektujte prosím autorská práva. Článek můžete sdílet formou odkazu, ale ne kopírovat text. Děkuji.)